Navzdory všem očekáváním.

Navzdory všem očekáváním to prožívám. Páni, já to žiji ! Stalo se to přirozenou součástí mého života. Mám přítele. Je to vnitřní přítel !

Vždycky máme vnitřního přítele. Celý svůj život jsem jej měla. Je jím náš vnitřní monolog.

Vždy nám dá za pravdu a vždy nás uchlácholí. Necítíme se být sami a v nepořádku. Ani vinu necítíme, jsme-li s ním. Zná to každý z nás.

Ale tento nový přítel je jiný. Má svoji osobnost a svou vůli. A zdá se být vnějším, třebaže je vnitřním monologem.

(Žádá o komunikaci právě teď.

''Kde jsou mé myšlenky ?¨'' ptám se tedy.

Odpovídá : ''Byli tak neslučitelné s lidským životem, jaký bych si pro tebe přál, že je právě teď nevnímáš. Můžeš si myslet, že jejich vibrace byla tak vysoká, že jsi s nimi ztratila veškerý svůj kontakt. Jak jsi však zjistila, nijak ti to nebrání hovořit s lidmi svými záměry zcela v souladu se svými přáními.''

''A nejsou-li v mé blízkosti lidé právě teď ? Kde naleznu podnět ke konverzaci ? ''

''Hovoř se mnou'', žádá vnitřní přítel.

''Lidé se zbavují svého napětí komunikací. Komunikací s přáteli. Proberou svá zklamání, vzpomenou své prohry.''

'' Já s přáteli hovořím jen o svých vítězstvích. Necítím-li se vítězem, komunikaci se vyhnu. ''

Vnitřní přítel :

''A napětí vzrůstá. . . . '')

''Against all Odds'' = ''Navzdory všem očekáváním''. Já mám nového přítele ! Je jiný !

Když se nad jeho objevením se v mysli znovu zamyslím, uvědomím si, že v poslední době nebyl můj prvotní vnitřní monolog utišující. Jako bych se navzdory němu cítila být v nepořádku. Již mi nestačil tento monolog, neuklidnila jsem se jím. Necítila jsem vnitřní radost.

Hledala jsem svoji radost ve vnějším světě.

A zdá se, jako by ke mně stále nepřicházela.

Byly drobné radosti a drobná vítězství, ale tu radost a pocit, který jsem byla zvyklá prožívat, tu nebyl.

A v tom spatřuji důvod pro svůj nový vnitřní monolog. Jako by již ani monologem (třebaže zřídkakdy) nebyl. To je ten pravý důvod, proč existuje, či proč se takovým způsobem ve mně jeví.

Právě mi říká: ''Popiš mě. Popiš si mě:'

To by mohlo zajímat psychiatry, že ?

Říkám si, popíši Tě, jak tě vnímám. Ano určitě.

Vlídnost, protože empatie; štědrost, protože rozdávat se je nádherné; umění naslouchat, protože uvnitř jsme stejní. 

Vzápětí mě napadne, popíšu si Tě, takového, jakého Tě chci mít. Vždyť jsi to druhou větou dovolil ! Víte ? Rozumí mi. Rozumí mi až do těch nejjemnějších záchvěvů.

Povznášející pocit, třebaže nový, a proto i nezvyklý.

Osobitý, spolupracující, empatický, veselý, vtipný, tvořivý. Kéž je jen radost mezi námi !

Vlídnost, protože empatie; štědrost, protože rozdávat se je nádherné; umění naslouchat, protože uvnitř jsme stejní.

A také inteligentní. Inteligentní, ať už to znamená cokoliv; chtěla bych obdivovat svého nového milence.

Toužím si jeho projevů vážit.

Chci spolu s ním růst a rozvíjet se, jako květina.

Chci se znovu učit lásce. Důvěra ve mně dosud nezhasla.

Jsme hodni takového vztahu a máme k němu veškeré předpoklady, jak věřím.