Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Diskuze k článku '' Kult dítěte . .''

18. 10. 2015 12:15:07
Postoj většiny dnešních maminek ''o dobru dětí nad dobro dospělých'' považuji rovněž za nesprávný. Nikdo nemá právo žít na úkor druhého člověka. Ani dítě.

Vede to k sebeobětování se a dítě pak vidí v mamince oběť, ne člověka plnoprávného. K oběti necítíme respekt. Oběť je zneužívána. Do oběti se kope. Vychováme sobce a ne člověka, který poznal, co je být respektován a respektovat.

Chováme- li se k dítěti s respektem, znamená to, že není důvod ho trestat, nebo jinak soudit. Tak jej neponižujeme a dovolíme mu převzít zodpovědnost za svá dětská rozhodnutí. Není možné dítěti dokázat, že je nesvéprávné a později očekávat, že se stane plnoprávným členem rodiny, či dokonce společnosti.

K „helicopter parenting“ jsem na svém blogu napsala článek : ''Podporujte " neuroplasticitu" mozku svého dítěte''. Zůstal téměř bez povšimnutí, ačkoliv jsem si ani nedovolila poukázat v něm na tím porušeného respektování osobnosti dítěte.

Stanovisko autora, že totiž „Dítě se musí potkávat se stresem, nebezpečím a rizikem, protože pokud si na něj nezvykne v dětství, nebude se s ním umět vypořádat v dospělosti'' mě zvedlo ze židle. Já to vidím právě naopak ! Když stresu podlehne dospělý člověk, jak by se s ním mohlo vypořádat dítě ? Možná častými angínami ? Já jsem už ve svých devíti, deseti letech neměla nosní mandle. Podotýkám, že operace na chirurgii probíhala bez umrtvení! Zdálo se mi, že mi odškrabují srdce z těla. Kdepak mandle ! Ještě dva měsíce jsem měla oči navrch hlavy z tohoto týdenního pobytu v nemocnici. Léčit stres ještě výraznějším stresem ? Raději jsem s angínami nadobro skončila, přestože tu byly ještě volné krční mandle, a začala jsem si pěstovat migrény. Do půl roku od této operace jsem byla na roentgenu mozku pro své stálé bolesti hlavy. To vše jsem stihla do deseti let svého života.

A pak, když mi krátce po té zemřela spolužačka a kamarádka v jedné osobě, na jejím pohřbu už jsem se jenom smála. Moji rodiče byli povoláni do ředitelny, a dvojka z chování ve 4. třídě základní školy byla zažehnána po té, co se rodiče svěřili, že si se mnou nevědí rady, protože i kdyby mě zabili, já se budu stále smát, že to tak mám od nejútlejšího dětství a jejich tresty na mě nemají žádný jiný vliv. A že to bude pravděpodobně odezva na stres.

http://andrejruscak.blog.idnes.cz/c/480356/kult-ditete-musi-skoncit.html

Mám s autorem podobný pohled na francouzskou výchovu dětí.

Na vysoké škole jsem poznala spolužáka, jenž měl francouzskou výchovu. Ačkoliv se jmenoval Karel Sztogrin, byl to typický Francouz. Měl zarostlou tvář a byl to samorost už jen svým vzhledem. Hleděl mi s vážností celé své 22-ti leté osobnosti upřeně do očí a otevřeně říkal, co si myslí. Měla jsem pocit, že do naší země nepatří a v duchu jsem mu přála, aby se vrátil do Francie. Natolik se lišil svou zralou dospělostí ode mě, že jsem ho obdivovala, vlastně jsem se ho bála. . . Přitom jsem byla svými spolužáky a učiteli v té době hodnocena jako ta, která se zastává slabších a třídu vede, protože je v kolektivu oblíbená. (Četla jsem totiž po revoluci své hodnocení od svého ročníkového učitele, jednoho z přednášejících docentů,.)

Jednou jsem obědvala v jakési restauraci v centru Prahy, když jsem si všimla zrychleného až zmatkovitého pobíhání obsluhujících číšníků. Příčinou byla skupina hlučných, francouzských dětí, které jsem před tím nezaregistrovala. Seděli u velkého stolu pospolu a jak já často říkám, abych se nikoho nedotkla, byli sví. Rodiče seděli na nejvzdálenějším možném místě od nich a nezasahovali. Nechápala jsem. To je ten rozdílný přístup, o kterém hovořil autor článku a tento názor podporuji.

Francouzské děti se nemusí přizpůsobovat svým rodičům, jak autor v článku dále mylně uvádí. S ohledem ke vzájemnému respektu mohou i stolovat odděleně, aniž by to narušilo harmonii jejich vztahů. Protože rodič zůstává rodičem a dítě dítětem.

A ještě v závěru článku autor uvádí, že ve jménu té lásky je potřeba někdy chtít po dítěti, aby udělalo to, co rodič chce, byť dítě chce něco jiného . . .''

Nic takového, cítí-li vzájemný respekt. Respektující a respektované dítě by ani ve snu nenapadlo udělat cokoliv, co si nepřeje jeho rodič. Takže se už jen zbytečně opakuji. Chybí-li vzájemný respekt, je těžké ''dosíci'' slovům bible :

''Cti otce svého i matku svou.''

Autor: Jaroslava Švajcrová | neděle 18.10.2015 12:15 | karma článku: 8.61 | přečteno: 1033x

Další články blogera

Jaroslava Švajcrová

Hojnost je tu pro každého.

Dokážu vám to, vážený čtenáři. Jak jsem potkala horníka na opeře? Dvanáct let pracoval na Ostravsko-Karvinském revíru se sbíječkou. Když byl mým známým pozván do opery, odmítl to slovy: Co bych tam dělal? Jsem skoro hluchý, nemám.

7.10.2016 v 15:16 | Karma článku: 9.60 | Přečteno: 312 | Diskuse

Jaroslava Švajcrová

Jak byla stvořena kočka.

Právě sleduji TV stanici Kino Svět. Před chvílí tu proběhl zajímavý rozhovor dvou mužů o čase a morfogenetickém poli - poli vědomí. To mi připomnělo esej, kterou jsem zveřejnila asi před půl rokem. Přečtěte si, jak vznikla v našem

20.9.2016 v 20:28 | Karma článku: 9.84 | Přečteno: 239 | Diskuse

Jaroslava Švajcrová

Na 'hromnice' o hodinu více.

Právě sleduji na Tv nova cinema vynikající americký film 'Na Hromnice o hodinu více'. Každý člověk má potenciál změnit své chování, když pochopí, že jen on sám dělá v životě rozhodnutí a je to nakonec on, kdo s nimi pak musí žít.

18.9.2016 v 11:36 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 305 | Diskuse

Jaroslava Švajcrová

Dělej i co chceš !

''Dělej si co chceš, za to nemůžeš, jseš, jaký jseš.'' Ale nechci s tebou mít nic společného, dodávám.

5.11.2015 v 7:14 | Karma článku: 5.36 | Přečteno: 460 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Martin Faltýn

Čím je mi 21. srpen 1968

Mohla by to být typická školní úloha v tzv. Univerzitě třetího věku, kdyby to nebyla realita. Přesto, a možná právě proto, si člověk musel zažít v životě spoustu paradoxů, které život dal i vzal.

21.8.2017 v 12:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 |

Josef Prouza

Vize Česko 2040, tentokrát odporně politicky nekorektní

V poslední době se politici předhánějí v předkládání vizí budoucího vývoje ČR. Tak jsem i já roztrhal mlhy, vznášející se nad našimi světlými zítřky, a nahlédl do české kotliny roku 2040.

21.8.2017 v 12:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Jiří Turner

Šedesátej vosmej, vole!

„To se nám na den osvobození, udělalo pěkně, co?“ „Co?“ „Je přece 21. srpen, ne?“ „Co?“ „Rusové, tanky, okupace...“ Útržek rozhovoru mezi starším mužem a mladým prodavačem mě přesvědčil o tom, že 21. srpen 1968 je už asi středověk.

21.8.2017 v 11:40 | Karma článku: 9.22 | Přečteno: 152 | Diskuse

Karel Trčálek

Moje bezprostřední osobní vzpomínka na 21. srpen 1968

Ano, je dobře, že si srpen 1968 pořád dokola připomínáme. Proto se i já pŕidávám svou osobní vzpomínku na tu dramatickou noc a následné časné ráno

21.8.2017 v 11:04 | Karma článku: 8.80 | Přečteno: 262 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a rozhovor s policajtem.

Je to již víc jak šest let, co jsme naši dceru Martinu poprvé odvezli na dvouměsíční léčebný pobyt do Domova svatého Josefa v Žirči, jediného to ústavu starajícího se o pacienty postižené roztroušenou sklerózou v Česku.

21.8.2017 v 10:12 | Karma článku: 19.70 | Přečteno: 461 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 635

Jsem stavební inženýrka. Po revoluci jsem krátce (2 školní roky) učila na Středním odborném učilišti stavebním odborné předměty. Na tento blog jsem se přihlásila, abych mohla napsat článek na téma vzdělávání mládeže. Právě jsem si totiž přečetla blog tomasvana na vašem webu a chtěla bych se k němu také vyjádřit veřejně.

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.