Súdánské pohádky.

Letos v dubnu jsem byla na dovolené v Tunisu. A právě ve městě  Sousse, kde byl v tomto měsíci spáchán ten otřesný atentát.

Třetí den pobytu v přímořském hotelu jsem scházela po schodišti a kolem mne prošla zdejší žena, muslimka, se dvěma malými dětmi.

Čtyřletá holčička byla vážná, zahloubaná až smutná, ale jako andílek. Vzorně držela svou ručičku vzhůru, a matka ji pevně svírala a stále s ní svým zrakem komunikovala.

Druhé dítě byl dvou až tříletý chlapec a všimla jsem si, že za nimi pokulhává. Zjistila jsem že má rozvázané tkaničky u botiček a v tom na jednu z nich šlápl. Trochu se předklonil, ale svoji rovnováhu vyrovnal. Začal tahat matku za šaty a pobrekáváním se domáhat, abysi ho všimla.

Bylo mi to velmi líto a nechápala jsem to.

Žena byla krásná, velmi slušně oblečená a upravená a držela se vzpřímeně. Na hocha však ani nepohlédla.

Když jsem se za 15 minut vracela do haly, světe div se !

Chlapec měl stále ještě povlávající tkaničky na svých botách. To už lítostivě plakal aběhal stále dokola.

Byl to naprostý šok.

Taková pozornost a láska k děvčátku a tak naprostá až sprostá nevšímavost k synovi !

Nemohla jsem se z toho zážitku vzpamatovat.

Vždyť ta žena neměla nic jiného na starosti ! Vždyť neměla mít nic jiného na srdci !

Maně mě napadlo, a možná, že to byl hloupý nápad. Nemstí-li se ona na mužích prostřednictvím malého chlapečka.

Vždyť mně se zdála být docela v pohodě !

Celý příběh vlastně vypráví o jejím vnitřním stavu. Je tak hluboce antagonistický, že o tom nemáme žádnou představu.

Ve společnosti, kde žena cítí a dělá ''tohle'', nemá už člověk co dělat. Je to vůbec ještě žena ? A jací jsou vlastně zdejší muži ? Co představuje a kým je vlastně její muž ?

Já mám strach.

Mám strach z takové společnosti.