""Stanovisko autora, že totiž „Dítě se musí potkávat se stresem, nebezpečím a rizikem, protože pokud si na něj nezvykne v dětství, nebude se s ním umět vypořádat v dospělosti'' mě zvedlo ze židle. Já to vidím právě naopak ! ""

Tak já to vidím právě naopak, než vy..

Milá paní, nejste jediná, kterému trhali nosní mandle bez umrtvení. Já jsem už za 14 dní nadšeně všude vykládal, že jsem svým řevem vyklidil celou čekárnu na ORL ve vítkovické nemocnici ... Děláte z komára velblouda a z vešeho článku pouze vyplývá že jste byla trochu rozmazlený fracek, který si vynucoval za každou cenu pozornost.

Jak chcete naučit děti vzdorovat tlaku okolí? 6e je před tím ochráníte? No to je ale blbý nápad.

A to už vůbec nemluvím o tom závěru, to jste tomu nasadila korunu. Samostatná jednotka dítě bude plnit přání rodiče s respektem a a bez naštvání? V jaké skleněné bublině to žijete? Ukažeta mi takové dítě a já budu prchat a řvát při tom hrůzou, co je to za zrůďátko. Dobře vyvinuté dítě má svůj názor, v něčem odlošný od rodičů ale umí se podřídit, protože už chápe, že se to musí udělat a ne proto, že si to maminka přeje. Vy znáte dítě, které miluje mytí nádobí, které nikdy nezatoužilo nejít do školy, uspořádat dortovou bitvu? Už v diskuzi ke článku Kult dítěte byly vaše názory více než zarážející a tady jste to jen celé "vylepšila".

Možná došlo tak trochu k nedorozumění. Jsou různé druhy stresu. Tzv. eustres - dle wikipedie: pozitivní zátěž, která v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším anebo lepším výkonům.

Zažila jsem ho v mládí mnohokrát - při každé důležité písemce, při každém start za školní atletické družstvo (nebyla jsem žádná hvězda). Člověk jede na maximální výkon a ta euforie, když se věc vydaří, to se nedá popsat. A vůbec nemusí jí o nějaký "světový" úspěch. Docela by mi vadilo, kdybych tohoto tlaku byla bývala ušetřena či zbavena. Z čeho bych bývala měla ten omamný pocit vítězství a úspěchu? Život by byl jen taková uploužená nuda, není divu, že někdo skončí na drogách, aby si toho pocitu dopřál uměle.

Něco jiného je třeba distres, tj. zátěž překračující únosnou míru. Tam může dojít k těžkým následkům.

A zde se naskýtá otázka - pokud je někdo vystavován eustresu, je svým způsobem zocelován. Skleníkově opečovávaný jedinec je tak málo odolný, že pro něj ten užitečný a motivační eustres může skoro působit jako distres.

Velmi zajímavé. Děkuji. Tentokrát jsem velmi spokojená s příspěvky. Lidé jsou moudří a každý máme svoji pravdu.

Paní autorkou, věřte, že kdyby se mi díval do očí kdokoliv a sebevedomě  mi vykládal nesmysly, tak bych ho poslal do "někam" a ignoroval. Nevím, jak ho jeho výchova na tento okamžik připravila.

Za druhé: Myslím, že byste byla Vy i Vaše děti  zaskočeni mou nekompromisní reakcí, kdyby mne Vaše sebevědomé děti otravovaly svymi projevy v reszauraci nebo při nákupu, či cestování v MHD. Nevím, jak dalece byste Vy sebevědomě reagovala, kdyby se na mou stranu přidala většina přítomných, což se dá předpokládat!

napadlo vás aspoň na okamžik, že může jít o věku přiměřený stres? Přejít bezpečně silnici, dojít na místo včas, koupit půlku chleba a přinést domů, pohlídat půl hodiny mladšího sourozence....

A proč by měly důvody, jež uvádíte, působit dětem stres ? Mám na mysli pravé důvody dětského stresu. A ty jsem vyjmenovala.