Inženýr a jeho důchod

Můj otec byl stavebním inženýrem. Většinu svého života strávil jako statik a projektant. Žádného úkolu ve svém oboru se nebál. On se stavebním inženýrem téměř narodil! Už od svých šesti let chodil se svým otcem každou sobotu na stavby, které jeho otec jako majitel a stavbyvedoucí dozoroval. 

V deseti letech, můj otec, sám vyměřoval a kolíky vytyčoval výkopy pro budoucí základy staveb. Chtěl se otci přiblížit, a proto se stavitelství stalo jeho vášní. Po gymnasiu se stejně, jako před tím i jeho starší bratr Václav, stal studentem Stavební fakulty v Praze. 
Po promoci nastoupil na umístěnku do Plzně jako vedoucí projekce. Jeho sebedůvěry, vyplývající z jeho odborných znalostí, si ostatní nemohli nevšimnout. Nepoznal nejistotu, jakou cítí absolventi. 
Dostával úkoly, na které si nikdo jiný netroufal. Pro něho nebyl žádný úkol v tomto oboru obtížný. Se statikou složitých staveb (zejména s problematickým zatížením) se vyrovnal s lehkostí, jakou člověk dýchá. Téměř každý rok dostával státní vyznamenání různého stupně. 
Pracoval pro výzkumné ústavy a stavební fakulty, někdy i ve svém volném čase. Pracoval pro mnoho zahraničních společností jak doma tak i v cizině. Když náš stát potřeboval odborníka, nevadilo mu, že není členem komunistické strany. 
Jeho odbornost mohu také ilustrovat tím, co mě napadne jako první příklad. Už jsem byla dospělá, když tátu lanařili z Karlových Varů, kde jsme žili. Potřebovali člověka, který si troufne, postavit stanici metra Můstek. Troufl si, neodmítl. Převzal zodpovědnost za projekci včetně statiky, kde pod jeho vedením pracovalo po mnoho let cca 120 lidí. 
Když je projekt hotov, práce projektanta nekončí. Provádí autorský dozor na stavbě. Jednou si otec v této době povzdechl. Oni se bojí osadit i šroubek bez mého podpisu. I s takovými lidmi otec pracoval! Nastalo období změn v prováděcích projektech, vyvolaných stavbou a zakreslování s tím souvisejících detailů. Nemáte ani nejmenší představu, kolik je na stavbách takového významu ročně proinvestováno. Stačí jediné špatné rozhodnutí a škoda je nezměřitelná. 
Projektant musí mít i jiné kvality než odborné. Například ví, že si nesmí dovolit být nesoustředěný. Musí svým spolupracovníkům věřit, protože na takovéto stavbě podepisuje a odpovídá jako vedoucí za desítky výstupů denně. Věří si, a proto ví, že každá chyba vyjde najevo včas a lze ji napravit. Takový člověk nemá důvod bát se zodpovědnosti. 
To je jen intuitivně popsaná práce stavebního inženýra. Někteří se setkávají s úkoly, které musí být řešeny novátorsky. Můj otec měl patentovány desítky nových řešení, které byly později používány jinými statiky na mnoha dalších stavbách.
Nezřídka býval přizván k posouzení stavebního stavu konstrukcí jako soudní znalec v oboru statiky stavebních konstrukcí, kterým se stal, když mi bylo okolo sedmi let. 
Když otec odešel do důchodu ve svých 60 letech, byl mu vyměřen důchod ve výši necelých 10 000,-Kč. Věřte mi nebo ne, ale zůstala jsem jako opařená! Vždyť po téměř 40 letech takto náročné každodenní práce, kdy hodnotami, které každoročně svým umem a kreativitou vytvářel, se významně podílel na tvorbě národního důchodu. Cítila jsem to jako kopanec do břicha! Přestože je to dnes již téměř 23 let, co mu byl tento nestoudný důchod vyměřen, cítím hlubokou křivdu.
Dodnes nemohu pochopit, proč mocní tohoto světa rozhodují o našich životech s tak hlubokým neporozuměním. Někdy mívám pocit, že nás až nenávidí !

Loni jsem se zúčastnila literární soutěže (Téma: Muži ) jedním z těchto příspěvků. Teď jsem ho zveřejnila zde, protože tatínek by se dožil letos v říjnu 85 let.

Vzpomínám, táto, nakonec jsme se přeci jen sblížili ! Děkuji.