Osobní sdělení pro psychiatry

Ženy pochopí pravděpodobně snáze; muži mohou mít problém s tím, co bude řečeno. Tedy mužům pro ulehčení poznání, jen krátký příběh :  Mladý muž-psychiatr přijme svoji roli a zúčastní se studie v rámci výzkumného úkolu tím, že bude sledovat a popisovat, dle zadaných kritérií, co prožívá pacient- schizofrenik při chemickém léčení novým, právě zkoumaným lékem. Oba zúčastnění byli poučeni o tom, že neví, zda se jedná o novou účinnou látku, či jen o placebo.     

Tedy k samotnému příběhu :

Lékař si musí mimo jiné poslechnout také tlukot srdce pacientky (její tep) a zapojit na její hruď elektrody pro přístroj EKG. Uvědomí si, že je také mužem, (nejen doktorem) a pozve kolegyni, nebo požádá svoji přítelkyni, aby ho v této situaci nahradily.

Pacientka neví přesně proč, ale uleví se jí, když zjstí, že její psychiatr neuvidí její prsa. I ji možná napadne, že její lékař je také mužem. Možná v tu chvíli pocítí, že je mezi nimi jakési sexuální napětí, a proto situaci uvítá s ulehčením.

Možná i lékař snáze pochopí, to, co bývá chápano častěji ženami v této profesi, že jsou především lidmi a teprve potom odborníky !

Přijde-li psychotik do ordinace, kde hledá odbornou pomoc, často se mu jí nedostává, protože lékař si většinou neuvědomuje, že vše čemu se naučil ve škole, musí ponechat až na druhém místě. Samozřejmě, že jistým způsobem záleží na tom, aby poznal, co ví odborné kruhy v jeho oboru. Tleskám samozřejmě i možnostem vzdělání v zahraničí. I zde může platit ono známé, kolik škol absolvuješ, tolikrát jsi odborníkem. Ve skutečnosti to z něj však dobrého lékaře neudělá.

Musí pochopit, že je především člověkem. Jen v tom spočívá jeho znalost a  moc,  či vnitřní síla pochopit pacienta jako člověka a poznat v něm sebe sama.

A jen z tohoto pole vědomí jednoty může vycítit, co je v danou chvíli třeba udělat. Mluvit, či naslouchat, radit se se svou odborností, přicházet s nápady, dát partnerovi příležitosti pocítit, nebo třeba jen poznat, že jsou jedním. Jednoduše řečeno - vědět !

Pocity takového lékaře - jako je porozumění, soucit, lítost, laskavost, vnitřní klid, soulad, sebedůvěra a z ní vyplývající důvěra, to je ta pozice, která vytváří život lékaře a život pacienta hodnotnými.

Lékař si nemusí nutně zamilovat svého pacienta; to by mohlo vést k tomu, že jiný, jej bude obtěžovat. Rozumíte ? Často však ti psychiatři, kteří na sklonku svého života objeví a řeknou, či napíší, že své pacienty měli rádi, bývají nejúspěšnější v léčbě a také jsou těmi, kteří jsou svými kolegy i společností považováni za největší kapacity v oboru.

Z 35 letého muže - psychiatra, či psychologa jde strach, řekne-li veřejně v TV pořadu pro maminky : Považujte mě za odborníka, protože jsem absolventem současně dvou škol, tedy dvou směrů, a dvou způsobů léčení. Takový člověk, který měl tuto nádhernou příležitost, by jen měl snáze poznat, kým je.

Nic víc, nic míň.

Potřebuje-li někdo dvě vysoké školy - či dvě odbornosti, aby si začal vážit svých znalostí, pocitů a své intuice, tedy toho, co doopravdy má a kým doopravdy je, má je mít.

Však jediné, o co v životě lidském jde, je jít za svou vášní, tedy sledovat to, kým jsem dnes a právě teď a opradově a upřímně reagovat na tuto situaci v každém okamžiku svého života. Tedy být pravdivým k sobě i ostatním. Nepřetvařovat se, být čestný sám k sobě i ostatním.

Jen takového života nebudeme litovat v okamžicích své poslední cesty.