Strach.

Kdesi hluboko v nás je skryt tento fenomén. Jak vznikl ? U mě pravděpodobně už v prvních dnech 3-měsíčního pobytu v dětské ''líhni'' plzeňské porodnice.

Bylo nás tam tenkrát okolo 30-ti novorozeňat a dvě sestřičky. Duši jsem si mohla tenkrát vyplakat, než jsem pochopila, že nemám právo být šťastná.

Tehdy jsem pochopila, že ať už reaguji jakýmkoliv způsobem, odpověď nepřichází. Člověk se v tom okamžiku vzdá veškerých požadavků na právo žít.

Jednou pro vždy je v něm zakořeněno vědomí : Toužím už jen přežít !

Bolest, strach, osamocení, bezmocnost. Zoufalá bezmoc. Nezapomenutelná. Pevně ve mně vetknutá, jednou pro vždy.

Když jsem se vážně zamilovala a takové poznání přišlo, (najednou mám pocit, že jen pro ''Něho'' jsem do svých 19-ti let vychovávala své panenky) nedokázala jsem se chovat přirozeně. To jest, neodešla jsem ze vztahu, který, jak se brzy ukázalo, mě jen zraňoval.

Z nepochopitelných důvodů jsem situaci, ve které jsem se díky tomuto vztahu ocitla, nedokázala správně vyhodnotit. A nedokázala na ni správně reagovat.

Jako bych si říkala, kdykoliv jsem dostala citový políček, (bylo jich dokonce celkem pět) že nemám právo nebýt zraňována.

Nebo neříkala ? Já jsem se tak chovala.

Má hluboce zraněná osobnost nevěřila, ačkoliv cítila, že je zraňována, že má právo žít v lásce, to je bez citových kopanců a kotrmelců.

Konec sebelásky? Sebeponížení ? Jak jen to pojmenovat? Cítím, že to není dobré pro mě, ale stále tomu navenek říkám : ''chodíme spolu''.

Proč si jen myslíme, že naše láska může být zraňována ?

Mladá žena od vztahu či partnera cosi očekává, cítí, že na to má právo a její očekávání je nenaplněno.

Po jednom takovém citovém kopanci mi do rána narostl horní ret do obrovských rozměrů.

Co je to s námi ?

Nevěříme si ?

Nevěříme v lásku ?

Nevěříme v partnerství ?

Nežijeme v přátelském vesmíru ?

Ubitá, bezmocná osobnost. Cítí, že je zraňována. A přistoupí na to.

Teď někdy v poslední době slýchávám, že jen nemocná osobnost od partnera cosi očekává, takové to ''cosi'', co naplňuje její citové požadavky.

Nový postulát ''New Age''. Své citové požadavky si máme řešit sami v sobě, říkají.

Jsi zraněná ? Říkají. Je to jen Tvoje chyba.

Zdá se, že okamžitě pocítíme, kdykoliv jsme zraněni, ale jako bychom nechápali, že zraňujeme.

V našem světě je obtížné cítit se v partnerském svazku dobře.

Můj partner totiž nechápe, že pro sebe jsem princeznou. A ta má právo nebýt zraňována.