Jak byla stvořena kočka.

Právě sleduji TV stanici Kino Svět. Před chvílí tu proběhl zajímavý rozhovor dvou mužů o čase a morfogenetickém poli - poli vědomí. To mi připomnělo esej, kterou jsem zveřejnila asi před půl rokem. Přečtěte si, jak vznikla v našem

světě kočka.

V mém světě žil malý chlapec. Chtěl si hrát a tak si snil o zvířátku, kterému tak dal základní charakteristiky. Jeho touha ho neopouštěla a tak si k němu postupně vysnil další vlastnosti.

Říkal si:

„Je měkké, teplé, přede, ale ne zas moc, protože je zranitelné.“

„Přeji si, aby se umělo bránit, kdykoliv ztratí moji ochranu.“

A vida, jsou tu budoucí drápky! Budou se hodit.

„Vždyť potřebuji-li jíst já, ať také ono se nají!“

„Nechci mu dávat brambor, ten je tak obyčejný, chci ho uctít.“

„Dám mu tedy také zvířátko k jeho hrám a jídlu.“

A tak vzniklo ono pole vědomí, ve kterém se tvořila kočka domácí.

A jiný chlapec na jiném místě a v jiném čase měl stejné přání a tak si magneticky svou myšlenkou přečetl vědomé přání prvního chlapce.

Říkal si v duchu:

„ Ano potřebuje myš, protože její drápky tu malinkou živoucí hračku snadno zdolají.“

Svým snem tak podpořil přání všech dětí.

Dospělý, ocitne-li se ve stejném poli vědomí, což dokáže láska rodičů, zeptá se v duchu: „Čím bych tak udělal radost svému děvčátku, zatímco jsme mimo svůj domov?“

Obzor myšlení dospělce bývá podrobnější. A proto i jeho představy jsou konkrétnější.

Vždyť chce tomu nejmilejšímu, co má na světě, dát dárek. Hodnotný a trvalý.

Nejlepší bude takový, který si přeje dítě samo!

A vidí:

„Je chlupaté a místo mašle na krku, jakou vidělo dítě, vymyslím mu hmatové vousky, aby se lépe orientovalo ve svém světě.“

„Loví?“

„Tedy se pohybuje!“

„Ať je schopné udržet si i za běhu svou rovnováhu.“

A zvětší jeho tělo o kormidlo. Je jím ladný ocásek, kterým by současně vykreslovalo svůj vnitřní stav.

„A co, nebude-li doma ?“

Jiný řekne:

„Nebude-li doma, bude ve tmě!

„Ať si tedy svítí svýma očima!“

Legrační a úžasné na tom je, že to vše se vždy děje současně. Příběh o existenci kočky na zemi a jejím stvoření může dokladovat ještě jiný princip. Sní-li si dítě svůj sen a láska rodičů jej podpoří, či rozvine, naplní se tento sen současně také každému, kdo má schopnost jej spatřit, a to bez ohledu na čas, kdy byl sen potvrzen jako schopný své existence, či dokonce života. Je tu nový stav bez ohledu na to, zda byl vytvořen před 6.000 tisíci lety, či vznikne až za 6.000 let. Čas je totiž vlastností našeho prostoru. A vnímáme jej svými smysly jako lineární minulý, přítomný a budoucí. Jinak jej vnímají děti, jinak člověk zaujatý svou věcí a jinak dnešní uspěchaný a unavený dospělý. Jediný čas, který ve skutečnosti máme je naše přítomnost. Jen v ní můžeme cokoliv ovlivnit. Naše minulost či naše budoucnost jsou jen vlastnostmi našeho času, jež ovlivňují naše rozhodování v přítomnosti.

Kdo to chápe, urychluje evoluční vývoj na zemi. A proto se děje evoluce ve skocích stejným způsobem, jako když elektron přeskočí svoji oběžnou dráhu a dodá svému prvku vyšší nebo jinou kvalitu.

Dej svému snu vlastnosti a jiný je rozvine do dokonalosti a harmonie!