Tak jsem si dovolila z Vašeho facebookového profilu zkopírovat citát,který jste sdílela: "Jsem jediný člověk ve svém životě, který má právo určovat, co pro mě je a není dobré." 

Neodporuje si to trochu s tím, že najednou víte, co je dobré pro druhé?

Devatenáct vykřičníků? Není to málo? 

Dobrý večer. Vzhledem k tomu, že svým způsobem reagujete na můj blog, chci i já k Vašemu článku napsat pár slov. Jsem z Vašeho článku dost zmatený. Přečetl jsem ho snad desetkrát a dost pomalu. A získal jsem pocit, že to, co píšete, nemá s Facebookem nic společného. A nějaká sociální síť je to poslední, co Vaše sestra potřebuje. Jestli dobře chápu, Vaše sestra žije s někým, s kterým má děti. Ten dotyčný ji terorizuje, možná i fyzicky napadá. Ona ho omlouvá a tvrdí, že vše dělá pro děti. A Vy jí chcete pomoci tím, že jí zařídíte účet na Facebooku. Aby nebyla se svým problémem tak sama. Z Vašich myšlebnek jsem poznal, že její situace je pravděpodobně dost kritická. Skáčete totiž každým odstavcem sem a tam. Jako člověk, který by moc chtěl pomoci a neví jak. Vynechme Facebook. Jestli se nemýlím, Vaše sestra spíše potřebuje psychologa, psychiatra, rozvodový soud a nevím, co ještě. Já osobně nejsem žádný psycholog, mám ale pár životních zkušeností. Nicméně, sestře Facebookem nepomůžete. Řešení asi už bude muset být radikální. Osobní. Ne virtuální. Je mi moc líto, když Váš článek chápu zrovna takhle. A rád bych se mýlil.

Teď jsem si článek na základě vašeho příspěvku znovu přečetla a asi to tak autorka opravdu myslela... Jistá si nejsem. Po prvním přečtení jsem si všimla toho, že má pocit, že prostě většina žen nesprávně uvažuje. Také jsem to původně pochopila tak, že účet na FB si založila autorka. Že si ho založila proto, aby tímto způsobem mohla ukazovat své setře tu podle ní správnou cestu. Teď nevím.

Pokud se jedná skutečně o týrání, pak naprosto souhlasím s tím, co jste napsal - tady facebook nepomůže...

Hezký večer.

Facebook. Můj názor. Byl jsem tam. Měl jsem účet. A po třech měsících jej zrušil. Důvody.Jsou tam herci. Tedy lidé, kteří dělají ze sebe něco jiného, než ve skutečnosti jsou. Někdo dobráka, někdo zlého, někdo chytrého. Facebook je něco jako noviny. Člověk musí umět číst mezi řádky. A pak mne štvalo neustálé....ten a ten chce být Tvým přítelem, Tvoji přítelkyní. Neustálé a trvalé "nucení" něčeho. Ten hraje tu a tu hru. Chceš také? Ten a ten si prohlížel ty a ty stránky. Chceš také?

Z toho důvodu si myslím, že tato pomoc Vaší sestře vlbec nepomůže. právě naopak. Bude izolována tím neustálým.....ten a ten...ta a ta... Přátelství je virtuální , rady virtuální a tím je to dané samo o sobě..je vše zkreslené.

Myslím si, že na otázky,které zde kladete (také virtuálně) Vaše sestra najde jen a jen ve světě reálném. Pravé přátelství, pravou lásku, pravé uvědomění se sebe jako ženy.

Souhlasím s tím, že zkušenosti, které sestra autorky potřebuje najde jen v reálném životě a pokud je dospělá a jen bych dodala, že pokud je dospělá a svéprávná, pak nemá právo její myšlení byť v dobré víře někdo další měnit a ani se mu to nemůže pořádně podařit. Co se týká prostředí facebooku - na herce nenarážím. Mám tam totiž až na pár vyjímek ze zdejšího blogu lidi, které znám z reálného života - přátele, kolegy, bývalé spolužáky...prostě komunitu, která okolo mne reálně existuje. Tohle už je dané spíš tím, jakým způsobem facebook používáte, než jím samým:)

Jak si můžete být tak jistá, že Vaše myšlenky jsou o tolik správnější, než myšlenky podle Vás většiny žen???

Jsem asi naprosto ztracenej případ, protože nechápu, že bych se Vámi zmiňované měla naučit na facebooku a ještě ke všemu by mi ho měl někdo další zakládat:) Nějak nevím, jestli si mám myslet, že je Vaší sestře deset a nebo si myslet, že je nesvéprávná:)

Proboha, radši mi napište, že jsem úplně pitomá (nevylučuju to), než tohle mínusování bez komentáře

Krásně řečeno.