Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Naši městští holuby.

28. 07. 2015 9:57:07
Vím, že člověk, který se cítí dobře, protože ví, že je to jediná možná cesta, která vede ke šťastnému a dobrému životu, je laskavý, soucitný, pomáhající a respektující právo druhého na vlastní štěstí. Přeje ostatním radost.

Jít ve svém životě jen cestou, jak navrhují Luis Hayová a Teal Scott, tedy cestou svých nejlepších pocitů. (V každém okamžiku udělám právě to, co mi umožní cítit se dobře a nezáleží na tom, co to bude. Je nezbytné tuto radost si udržet, proto se o ni starám.)

Protože naše pocity jsou rozhovorem, který vede naše srdce s naším nejvyšším dobrem, nekonečně inteligentním a láskyplným polem vědomí, jak ho představuje a popisuje ve svých ''chanelinzích'' a knihách autor, Lee Caroll, inspirovaný Kryonem.

Už dávno vím, že cítí-li se člověk dobře, umí být lidštější. Touží, aby se i ostatní lidé měli dobře, a dokonce pro to dokáže i přiložit ruku k dílu.

Toužíme žít v blízkosti radostných a rozdávajících se lidí, kteří si vždy ví rady a nic pro ně není problém. Obracíme se na ně, potřebujeme-li poradit. Můžeme je požádat o pomoc, protože cítíme, že nebude oslyšena.

Hovoří-li člověk svým srdcem, jež v něm radostně zpívá, stává se moudrým a tvořivým. Nachází řešení, která nám připadají prostá, když nás s nimi seznámí. A divíme se, jak je možné, že jsme to neviděli sami.

To stres, v němž žijeme, nám to nedovolí. Ztratíme-li sebevyjádření prostřednictvím vyšší inteligence, jsme bezradní, bezmocní a nemocní.

Ubližujeme sobě, svému okolí. Nedokážeme vnímat objektivní realitu. Proto žijeme každý ve svém subjektivním světě a vzájemně si nerozumíme, protože se nechápeme. Neslyšíme se. Jeden mluví o koze, druhý o voze.

Jediná možná cesta je tedy pozorně sledovat své pocity a jít cestou nejmenšího odporu, a proto v souladu s nimi tak, abychom se mohli cítit za všech okolností dobře.

Když ve zlosti někomu ublížím, nebo s druhým člověkem manipuluji, je to vítězství jen zdánlivé, bezzubé. Protože ve mně je svědomí a nezáleží na tom, jak hluboko je ve mně skryté právě dnes, protože zítra se projeví jako zbraň proti mému vlastnímu štěstí.

Aniž si to uvědomujeme, jsme komplexní bytosti, vzájemně propojené. Nechápeme, proč v nás napětí vzrůstá a proč se dnes necítíme dobře. Vždyť máme všechno, co k životu potřebujeme, potřebujeme-li. To naše svědomí v nás promlouvá, to naše svědomí se ozývá a my jej prožíváme jako své pocity. Svědčí o našich činech a úmyslech.

Včera jsem seděla na lavičce a slyšela nadávat starší dámu, procházející okolo, na papíry, které volně poletovly po parkovém trávníku. Také jsem je zaznamenala. Ale po té,co jsem viděla, jaký má tento nepořádek vliv na tuto dámu, jsem se zvedla a velkou většinu jsem posbírala a uklidila do blízkého odpadkového koše.

Měla jsem z toho trávníku zase radost a těšila jsem se z představy, že bude zase všechno v pořádku, až se stará paní bude vracet domů.

Kdykoliv vidím naše městské holuby, srdce se mi svírá. A tady už jsem bezmocná.

Jsou nemocní, frustrovaní, jen neustále lidem předvádějí, jak sezobávají svá neexistující zrnka. Když se podívám na svůj okenní parapet, krásně stříbrný, vidím, co obsahuje jejich stolice. Jsou to jemná zrnka písku obalená v hlenu. Copak to je stolice pro živou bytost ?

Některá stolice je už jen bílá, cementová kapalina. Uvnitř nic, než hlen.

Když vidím jejich nohy, slabounké, světlé a suché, tedy neprokrvené a jejich pokroucené pařátky, je mi do breku. Někteří z nich stojí již na svých pěstičkách, prstíky stočenými pod sebe. Jiní se dotýkají našich betonových či asfaltových chodníků svými černými obloukově zahnutými drápky. Každý z nás přeci ví, jak má kráčet holub !

Upozorňují nás na naši vrozenou inteligenci, proplétají se mezi našima nohama, překážejí nám, co mohou. Svou stolici nám předvádějí na našich starodávných kamenných sochách.

Jen my je stále nevidíme. Včera se jeden z nich dokonce nalézal mezi hlučnými nákupními vozíky. Nedbal na nebezpečí, jež mu tam hrozilo. Oni nevědí, jak se mají chovat, a co mají udělat, aby se mohli zase najíst a jak mají zaujmout člověka, svoji jedinou možnost jeho obživy ve městech.

Proč se přestěhovali do velkoměst?

No přeci proto, že naše příroda a už ani naše pole jim nepřinášejí potřebné pro život !

A jak to, my zoufalci, řešíme ?

Střílíme je, městské vyhlášky to dovolují; nebo se dozvíme z tisku, že Praha nasadila na holuby právě čtyři sokoly.

Když jim rozdrobím kus housky, hrozí mi pokuta (v Praze 2.000,- Kč).

U nás je právě minimálně dvacet holubů, které už ani ta houska nezajímá. Rozhodli se zemřít. Jen polehávají v ústraní, s bříškem na betonu.

A zajímalo by mě, když jim někdo rozdrobí housku, co pijí ? Vždyť houska není zrnko obilí !

Jsem nešťastná. Jsem bezmocná. Nechci jejich utrpení. A nechci ani jejich smrt.

Jsme jedním. Přestože to necítíte, já to vím.

Jsme jedním jediným kolektivním vědomím.

Autor: Jaroslava Švajcrová | úterý 28.7.2015 9:57 | karma článku: 4.52 | přečteno: 304x

Další články blogera

Jaroslava Švajcrová

Hojnost je tu pro každého.

Dokážu vám to, vážený čtenáři. Jak jsem potkala horníka na opeře? Dvanáct let pracoval na Ostravsko-Karvinském revíru se sbíječkou. Když byl mým známým pozván do opery, odmítl to slovy: Co bych tam dělal? Jsem skoro hluchý, nemám.

7.10.2016 v 15:16 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 315 | Diskuse

Jaroslava Švajcrová

Jak byla stvořena kočka.

Právě sleduji TV stanici Kino Svět. Před chvílí tu proběhl zajímavý rozhovor dvou mužů o čase a morfogenetickém poli - poli vědomí. To mi připomnělo esej, kterou jsem zveřejnila asi před půl rokem. Přečtěte si, jak vznikla v našem

20.9.2016 v 20:28 | Karma článku: 9.84 | Přečteno: 249 | Diskuse

Jaroslava Švajcrová

Na 'hromnice' o hodinu více.

Právě sleduji na Tv nova cinema vynikající americký film 'Na Hromnice o hodinu více'. Každý člověk má potenciál změnit své chování, když pochopí, že jen on sám dělá v životě rozhodnutí a je to nakonec on, kdo s nimi pak musí žít.

18.9.2016 v 11:36 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 307 | Diskuse

Jaroslava Švajcrová

Dělej i co chceš !

''Dělej si co chceš, za to nemůžeš, jseš, jaký jseš.'' Ale nechci s tebou mít nic společného, dodávám.

5.11.2015 v 7:14 | Karma článku: 5.36 | Přečteno: 462 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Veverka

Volby 2017 - několik rad a jejich očekávané výsledky

Vážení spoluobčané, možná jste si všimli, že po kolapsu průzkumů při minulých volbách nyní agentury výrazně šetří výsledky a volební model obsahující počet mandátů jsem z poslední doby neobjevil žádný, takže Vám nabízím vlastní.

18.10.2017 v 5:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 8 |

Alena Kulhavá

Jak je to s řepkou? Mluvila jsem přímo s Marianem Jurečkou z očí do očí.

Proč se zachovaly dotace do roku 2020? Jaké jsou plány dál? Jaká je řepka v krajině? Jak je to s pesticidy? Jak s podporu velkých a malých zemědělců? Jaké jsou postupy ministerstva zemědělství?

18.10.2017 v 0:55 | Karma článku: 6.73 | Přečteno: 152 |

Pavel Jurutka

Náboženství do škol? A co takhle Červenou Karkulku?

České školy prý musí vyučovat za jistých podmínek náboženství. V Německu chtějí socialisti debatovat o zavedení státních muslimských svátků a naše církve chtějí vrátit výuku náboženství přímo do školních osnov.

17.10.2017 v 23:04 | Karma článku: 15.71 | Přečteno: 247 | Diskuse

Bohumír Šimek

Pravda a lež opět

Je svoboda slova svobodou lhát? Není! Každý má být odpovědný za to, co říká. Přesto na internetu najdeš málo pravdy a převážně více lži! Ad: Pod palbou (Respekt 23/2016:34-35)

17.10.2017 v 21:51 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 251 | Diskuse

Richard Siemko

Kde se stala chyba

Oblíbená otázka stranických lídrů po volebním debaklu jejich stran. Kdo to bude tentokrát? Tady už ponechám prostor každému z vás.

17.10.2017 v 21:01 | Karma článku: 13.79 | Přečteno: 221 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 636

Jsem stavební inženýrka. Po revoluci jsem krátce (2 školní roky) učila na Středním odborném učilišti stavebním odborné předměty. Na tento blog jsem se přihlásila, abych mohla napsat článek na téma vzdělávání mládeže. Právě jsem si totiž přečetla blog tomasvana na vašem webu a chtěla bych se k němu také vyjádřit veřejně.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.