Minulost či budoucnost?

Žiješ svou minulost či budoucnost jako svoji přítomnost ? Možná to znamená, že tvá budoucnost,o niž tak  horlivě usiluješ svým zlepšováním se, je známa.

Aniž nutně musí být dána. Náš čas neexistuje v jiném světě, než v našem hmotném. A jak říkají vědci, je relativní. Pak to ale znamená, že z absolutního hlediska se vše odehrává najednou. A tak, komunikuješ-li vědomě s tímto nelokálním polem vědomí, (a to děláme, protože jsme jím) o tom poli je známo, že nezaujímá žádný prostor. Tedy není ani bodem, pravděpodobně není ničím z hlediska prostoru. V takovém neprostoru vlastně čas neexistuje.

Protože už 100 let víme, že čas je svázán s prostorem. Je to jedna veličina. Pan Albert Einstein ji nazval časoprostor.

V absolutním měřítku ( a fenomén vědomí je absolutnem) je tedy vše z hlediska časoprostoru vnímáno jako přítomnost. Pochopíš, vstoupíš-li vědomě do sjednoceného pole vědomí. To je prožíváno mystiky.

Co jiného jsi zde na zemi než kvalita ! Jsi souborem vlastností a vloh, tedy své vůle, jejímž prostřednictvím konáš.

Poznáváš se prostřednictvím svých činů, myšlenek, na něž reaguješ. Prostřednictvím slov, jimiž komunikuješ a prostřednictvím emocí a pocitů, jež v tobě žitím vyvstávají.

Vnímáš se v životě jako svůj osobní růst. A sám sebe vidíš ve stadiu učení se. Tedy v procesu osobního rozvoje. Staří lidé často svým potomkům říkají : ''Važ si mě, protože já už vím o světě všechno !''

Ale v neprostoru a tedy bezčasovosti, o němž vědci přemýšlejí a jež postulují, všechny tyto vlastnosti už máš ! (Pokud se kdy na zemi projevily, či v budoucnu projeví.) Proto se ve skutečnosti ani ničemu neučíš. Jen vše postupně poznáváš, jak poznáváš sám sebe. Vlastně je jen postupně projevuješ, jak jdeš svým životem. Ale ve skutečnosti tu už byly při tvém narození, neexistuje-li z absolutního hlediska čas. V ne časoprostoru, v prostoru nelokality, jsi současně starcem i dítětem.

Neexistuje tedy minulost. Jsi vším současně a prý právě teď.

Jen proto mi může přítel navrhnout ono nehorázné to, co jsem právě teď slyšela :

''Vím, jak budeš žít příštích, řekněme, dvacet let. Chceš to vědět ?''

Neexistuje-li, dle vědců čas mimo náš časoprostor, a přesto se v něm dějí věci, pak jsi-li vědomím tam i tady, znáš svoji budoucnost na zemi, v našem časoprostoru.

Jednomu to vyráží až dech z plic. Vždyť jsem takovou řeč považovala v první chvíli za nehoráznost !

Nehraji si se slovy, jen to tak vypadá.

Vědci mluví o nelokálním vědomí, kde se ve skutečnosti doopravdy nalézáme.

Vše je tedy známo.

Není vše v našem životě předurčeno, řekněme zadáno ?

Zdá se, že z našeho poznání (z hlediska našeho časoprostoru) tomu tak je.

Ano.

Ale v prostoru vědomí, jsme tím, kdo je.

''Je takový, jaký je.''

Proto slyšíme ezoteriky často říkat: '' já jsem''.

Nebo jenom ''jsem''.

Tedy prožívám děje svého života. Není-li čas tam někde mimo prostor, pak to znamená, že tam jsem navždy. Tam zemřít nemohu.

Má speciální kombinace toho, co mě tvoří, tu byla, je a bude pro vždy.

Hovoří-li se o krystalické mřížce pro zemi, kde jsou pro vždy uloženy záznamy o tom, kým jsme a co prožíváme v celé komplexnosti našich emocí a pocitů, pak si můžeme vzájemně toto pole znalostí přečíst, kdykoliv, stejně v minulosti, jako v přítomnosti a i v budoucnosti.

Je tu jednou pro vždycky.

V souvislosti s entitou Ježíše mě např. napadá, že kdokoliv z nás může v jeho situaci jít jeho cestou, bude-li to nezbytné, a bude-li mít souhrn jeho schopností a kvalit. Nebo může prožívat jen určitou část jeho cesty.

V Itálii jsou např. známi lidé, vnímající jeho rány a vydávající se cestou jeho kříže v myšlenkách, pocitech, tedy ve stavu svého prožívaného vytržení, poznávají a cítí jeho krvácející rány, které se na jejich tělech také objevují.

Ach vy astrologové a věštci, jak ubohé jste bytosti ?!

Vždyť jediné pro co žiji já, je má představa o tom , že se zdokonaluji a rostu. A učím se. A dosahuji stále nových kvalit vlivem cílů, jež jsem si vytkla uskutečnit!

Pro co žijete vy ? Neumím si to představit !

Mé vlastnosti jsou neprobuzené a tedy neprojevené jen zdánlivě. Nic se neučím, jen svůj život prožívám jako svůj vlastní osobní rozvoj.

Vždyť o houbách je známo, že spolu dokáží komunikovat ! Vnesete-li informaci, jež dokážou houby přijmout (barvu) např. do holubinky na Sibiři, v Austrálii tento druh houby také zezelená.

Už jste viděli pohyb hejna ptáků ? Bez vzájemné komunikace je nemožné, aby se při letu na odbočce nesrazili a nezranili.

Už jste viděli hejno ryb, jak plavou v jediném rychlém akordu ?

Ten, kdo si tyto souvislosti uvědomuje, dokáže doopravdy ocenit, co tu na zemi má.

Bytosti, tedy vědomí, tvoří svoji hru vědomí.......... To je tím, čím doopravdy náš život je. Je hrou osobního a kolektivního vědomí. ''Jsi zrcadlem i tváří v něm.''

Proto užij si vítr , jež ovívá tvou tvář.

Pokochej se ranními paprsky slunce.

Nadchni se, zapadá-li.

Vnímej krásu okolní přírody. Je tu pro tebe. Užij si ji.

Strádáš problémy ? Máš potíže ? Neber se tak vážně. Je to jen hra dvou osobních vědomí v kolektivním poli vědomí. Je to jen odraz tvé duše. Nic víc. Jen hra, jíž říkáme zrcadlení.

Gregg Braden říká v Matrixu, jsi současně zrcadlem i tváří v něm. Jsi nekonečným polem vědomí. Jsi tvůrcem svého života. Pocity a myšlenky a emoce jsou magnetické a vytvářejí tvůj obraz světa, světa vědomí.

To jen tvůj vnitřní stav tvoří tvůj svět. ''Jak vevnitř, tak venku !'' Říkají mystikové; a vědci jim dnes začínají konečně rozumět.